Hudební festivaly patří k oblíbeným letním radovánkám (nejen) mladých hudebních nadšenců. Desítky těchto akcí se každý rok konají po celé České republice. Cílem jejich organizátorů je přivést v jedno časové období na jedno místo hudební interprety, kteří nalákají co nejvíce fanoušků. Festivalů je opravdu hodně, financí na pokrytí všech nákladů je obvykle méně, snaha neprodělat na pořádání takové akce je obrovská... To všechno se bohužel nejviditelněji promítá do hudební dramaturgie festivalů, která je v tuzemsku ve většině případů tak trochu...nudná.
Stále stejná jména českých i zahraničních interpretů, ta, která zaručeně nalákají co nejvíce lidí. Ta, která jsou u nás už nějakým způsobem "profláknutá". Zkrátka již tradiční tahouni festivalových programů. Vyčpělé hvězdy, které koncertují po klubech celý rok. Zahraniční interpreti, kteří jezdí do Česka vystupovat v pravidelných intervalech. A že pak vypadají programy různých hudebních festivalů podobně? No a co, lidi to baví. Lidi na to chodí. Úspěch zaručen.
V Česku je spousta žánrově úzce zaměřených festivalů (například na hip-hop nebo metal), které se za dobu své existence staly jedněmi z nejlepších v celé Evropě. Často přivážejí interprety světového formátu a jsou hojně vyhledávané i zahraničními návštěvníky. Ale opravdu kvalitních festivalů, jejichž programy by byly více multižánrové - přes pop, rock, electroniku až třeba k experimentální a alternativní hudbě - a každoročně přivážely opravdu renomované interprety, u nás moc nehledejte.
Ačkoliv mohlo všechno, co jsem zatím napsala, vyznít negativně, osobně neházím tak úplně flintu do žita. Možná se totiž blýská na lepší časy. Největší tuzemský (pop-)rockový festival Rock for People vloni konečně po letech své existence přivezl několik opravdu slavných jmen světové populární hudby, z nichž většina navštívila Českou republiku vůbec poprvé. Tak snad se letos organizátoři nenechají zahanbit a udrží si tuto vydobytou laťku. V posledních letech u nás rovněž vzniklo několik vizionářských multižánrových festivalů, jejichž program rozhodně nezapadá do šedého českého průměru. Řeč je třeba o Colours of Ostrava, který sice pluje spíše ve vodách world music, ale nebojí se i ostatních "škatulek" a plní předsevzetí co největší hudební rozmanitosti. Nejsvěžejší vítr do světa českých hudebních festivalů však přivál až vloni s prvním ročníkem Creepy Teepee. Ten vystoupil ze zajetých kolejí tím, že pozval přední interprety světové alternativní hudební scény, na které by si ostatní netroufli. Podle mnohých festival Creepy Teepee dosahuje mezinárodní kvality a získává si čím dál víc příznivců.
Trochu paradoxní je fakt, že největší slovenský festival Pohoda dosáhl mezinárodní úrovně už dávno, a to přitom existuje kratší dobu než většina velkých českých festivalů. Jeho organizátoři se totiž nebojí světových trendů a přivážejí interprety, kteří sice nejsou v naší oblasti tolik známými, ale ve světě si již vybudovali patřičné renomé. Svoji neotřesitelnou pozici festival Pohoda potvrzuje kvalitním, rok od roku lepším programem, ale i organizací doprovodných akcí nebo službami a péčí o své návštěvníky. A pak, že se od našich "bratrů" Slováků nemáme co učit.
Otázkou zůstává - kdo má na svědomí onu šeď, nudu či konvenčnost programů tuzemských hudebních festivalů? Jsou to organizátoři, kteří jsou při výběru interpretů opatrní ve snaze neprodělat? Nebo je to všechno reflexe samotných fanoušků a návštěvníků festivalů, kteří si žádají své oblíbené, stále stejné a osvědčené kapely? Odpovědnost je určitě na obou stranách. Ale já osobně bych větší podíl přisoudila právě (ne)vkusu českých posluchačů. To už ale zase zabíhám úplně někam jinam...
Odkazy na stránky jmenovaných festivalů:
14. března 2010
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Příspěvky
