Andrew VanWyngarden a Ben Goldwasser - dva kámoši z New Yorku se zálibou v hippies kultuře a snovém popu si někdy okolo roku 2002 začali jen tak ze srandy hrát na kapelu. Pojmenovali se The Management a vydali něco jako desku. To o nich ještě skoro nikdo nevěděl. Zlom nastal až po pár letech. V roce 2007, už pod zkráceným jménem MGMT, podepsali smlouvu s velkým vydavatelstvím a jejich první deska Oracular Spectacular, která vyšla o rok později, spustila hotovou lavinu senzace. Hudební média se mohla přetrhnout a začala kluky označovat za vizionáře a nové Beatles (zkrátka tak, jak to obvykle bývá, když se na scéně objeví kapela s inovativním zvukem a neobvyklým charisma). Posluchači z různých koutů světa si začali ujíždět na jejich mixu synth-popu a psychedelického rocku. Hity jako Time to Pretend či Kids se stali evergreeny letních párty a dokonce se objevili i v nějakých těch seriálech pro teenagery.
Po dvou letech, kdy jsme na ně už skoro zapomněli, rozbouřili hudební vody podruhé. Jejich nové album Congratulations má sice vyjít až 13. dubna, ale v důsledku předčasného leaku (nebo chcete-li "úniku"), kdy nelegálně obletělo po internetu celý svět, se kapela rozhodla zpřístupnit ho fanouškům na svých stránkách v podobě free streamu. Slyšet už ho tedy mohl každý.V devíti nových písních, v rozmezí necelých 44 minut, MGMT předvedli víc experimentu. Natočili psychedelické koncepční album, které nemá obsahovat žádný typický rádiový hit. Tím až neuvěřitelně rozdělili svoje publikum - jedni tvrdí, že je to prů*er... druzí, že se jim podařila geniální věc. Je k čemu gratulovat?
Už dlouho před vydáním MGMT upozorňovali, že nová deska bude jiná. Chtěli, aby ji fanoušci přijali a poslouchali jako celek. Natočili vcelku konzistentní album, kde ještě více do extrému rozvedli pro ně typický zvuk šedesátých let, skřížený s prvky space rocku Davida Bowieho. Jako by celá deska byla zahalena do jakéhosi oparu psychedelie, který poodkryjete pouze jejím soustředěným poslechem.
Po prvním letmém poslechu si totiž z desky nic nezapamatujete. Maximálně tak trochu vlezlý popěvek z refrénu závěrečné Congratulations. Ani po pár dalších posleších vám žádná z písni neustrne v hlavě natolik, že byste měli potřebu si ji neustále notovat. Potom vyvstává otázka, jestli se to album vlastně má o co opřít.
....Ale jo, má. Je to totiž právě o tom. Poslouchat a nechat postupně rozplynout tu mlhu všude okolo. Nakonec poznáte, že to vlastně není tak špatné... že v jednotlivých písničkách je pořád ta lehkost a svěžest, která je typická pro rukopis MGMT. První dvě It's Working a Song For Dan Treacy si pustíte při bezstarostném válení na pláži a budete si připadat jako po vlivem. Post-punkem říznutá Brian Eno bude skvěle fungovat jako tancovačka na intelektuálním soirée. Budete-li se chtít potopit do vlastních myšlenek, přepnete na instrumentální Lady Dada's Nightmare. Zkrátka pro každého něco. Chce to jen pozorně poslouchat.
MGMT
Congratulations
rok: 2010
žánr: synth pop, electronic, psychedelic rock
hodnocení: 75%
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat